Divadelní Flora se s Divadlem Komedie symbolicky rozloučí velkorysou retrospektivou sedmi inscenací tří kmenových režisérů této scény - Dušana D. Pařízka, Davida Jařaba a Kamily Polívkové. „Rád bych olomoucké diváky pozval na představení Podzemní blues, kde jednu z hlavních rolí ztvární Bolek Polívka. Neměli by si nechat ujít také působivé drama Víra, láska, naděje rakouského dramatika Ödona von Horvátha, z jehož tvorby nedávno činohra Moravského divadla Olomouc představila titul Don Juan se vrací z války,“ sdělil ředitel festivalu Petr Nerušil.
Druhou dramaturgickou liníí přehlídky je pak pohled na nejnovější tvorbu Jana Mikuláška, jedné z nejvýraznějších osobností současné české divadelní režie. Divadelní Flora tak nabídne ukázky jeho spolupráce s Divadlem v Dlouhé, Husou na provázku či Národním divadlem moravskoslezským. Poprvé se na festivalu objeví projekt Power of the Visegrad Dance. „Nalezneme zde představení s rysy alternativního a experimentujícího divadla, taneční tituly, multimediální projekty,“ uvedl Nerušil. Letošní ročník bude hostit například soubory VerTeDance nebo Debris Company.
Tradičně se na Divadelní Floře představí také Moravské divadlo Olomouc. Činoherní soubor uvede kritiky oceňovanou inscenaci Arabská noc v režii Martina Glasera.
Vstupenky na jednotlivé festivalové akce jsou v prodeji v pokladně Moravského divadla Olomouc. Více informací o programu naleznete na oficiálních stránkách festivalu.
David Kresta
vedoucí oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc
Dvořák tuto operu napsal v roce 1899 na libreto učitele a literáta Adolfa Weniga. Ten přitom vycházel z lidové pohádky, kterou do své sbírky literárně zpracovala Božena Němcová. Hubatá Káča má nouzi o nápadníky a je ochotna tancovat třeba s čertem. Ujímá se jí čert Marbuel, vyslaný na zem v přestrojení za myslivce, aby zjistil hříchy panovačné kněžny a jejího správce. Káča je okouzlena myslivcovým vyprávěním o červeném zámku a je ochotna ho tam následovat. Marbuel si odnáší Káču do pekla. Ovčák Jirka jde za nimi, aby Káču zachránil. Nakonec před peklem ochrání i panovačnou a chamtivou kněžnu, která slíbila zrušit robotu. „Čert a Káča je sympatická, roztomilá česká pohádka, Dvořák ovšem kladl důraz i na popis střetu selského a šlechtického světa. Ironizoval feudální systém a stranil prostému lidu. Čerti jsou v této opeře ukázaní jako mnohem spravedlivější než kněžna,“ popsal režisér inscenace Václav Věžník, který letos slaví významné „olomoucké“ jubileum. „Na podzim to bude rovných šedesát let, kdy jsem právě v Olomouci zahájil svou profesionální činnost. Dělal jsem tehdy asistenta režiséru Otovi Zitkovi při inscenaci Čertovy stěny. Mám toto město velice rád,“ uvedl režisér. „Jsme rádi, že pan režisér Věžník přijal nabídku opět režírovat v Olomouci. V našem divadle uvedl v minulosti téměř dvacet inscenací, mezi nimi takové úspěšné tituly jako Tosca, Lazebník sevillský nebo naposledy Jakobín,“ upozornil ředitel Moravského divadla Olomouc Josef Podstata.
V roli Káči se představí alternující Václava Krejčí Housková a Barbora Polášková. „Podle mého názoru je Káča jednou z nejnáročnějších rolí. Co se temperamentu týče, vnímám ji jako určitou variantu Bizetovy Carmen. Part je pěvecky i hudebně velice obtížný, ale díky nádherné Dvořákově pohádkové hudbě si to příliš nepřipouštím,“ přiblížila Polášková.
Role čerta Marbuela je pak pěveckou i fyzickou výzvou pro Jiřího Přibyla a Vladislava Zápražného. „Mám výhodu, že jsem si tuto postavu již před lety zahrál v libereckém divadle právě pod vedením pana režiséra Věžníka. Podle mě je Marbuel asi nejtěžší part pro bas v české operní literatuře. Na to, že se jedná o úsměvnou pohádku, je pěvecká stránka velmi náročná,“ popsal Přibyl, který v inscenaci zpívá vleže či zavěšený na laně a plazící se po jevišti po kolenou. „Naštěstí jsem v dobré kondici, takže tuhle akční postavu zvládnu uzpívat,“ doplnil. V roli ovčáka Jirky se střídají Ondřej Koplík a Petr Martínek, kněžnu si zahraje Magda Málková nebo hostující Jana Wallingerová.
Opera Čert a Káča se dosud v Olomouci dočkala devíti inscenací, poslední premiéra se uskutečnila v září 1999. Inscenaci tehdy režíroval Martin Dubovic.
David Kresta
vedoucí oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc
Na které inscenaci jste jako hudební skladatel poprvé spolupracoval s režisérem Tarantem? Nebylo to náhodou právě v olomouckém divadle?
Bylo, a šlo o inscenaci Radúz a Mahulena, což je pro mě vůbec takové zajímavé téma. Tehdy s Michaelem jsme to řešili takovým archetypálním způsobem. Pak jsem se s Radúzem potkal v chebském divadle, ale tam mě zajímala čistě jen Sukova hudba, navíc v živém provedení, žádný playback. No a potřetí jsem pak tenhle titul upravil jako takovou divokou rockovou baladu v divadle v Martině. Rozhodl jsem se tehdy trochu vzkřísit slovenskou národní kulturu, protože když jsem tam přišel do obchodu s deskami a ptal se po nahrávkách Eugena Suchoňa, tak se mě zeptali, v které kapele hraje.
Když se vrátím k tomu prvnímu setkání s Michaelem Tarantem – měl jasnou představu, kde přesně v inscenaci má znít hudba a jaký má mít charakter, nebo vám nechal volné ruce?
Já jsem mnohem raději, a Michael to věděl a ví, když mám volnost a režisér pak dostane to, co potřebuje, než aby mi říkal, že tady potřebuje tři takty pod svatbu a tady dva takty pod pohřeb. Většinou dělám s režiséry, kteří mají muziku rádi. Taky jsou ovšem režiséři, kteří potřebujou fůru muziky, a pak s hrůzou zjistím, že ji potřebují jen ke své soukromé inspiraci, na doma, ale v inscenaci ji neumí použít. Je jich pár, ale nebudu jmenovat. To ale naštěstí není Michaelův problém, on muziku cítí, přece jen je to taky operní režisér. Já si Michaela vážím, on má svůj způsob uvažování, někdy divokej, který někomu konvenuje víc, jinýmu míň, ale vždycky to může fungovat a má tah na bránu.
Hudbu k inscenaci Stavitel Solness jste prý skládal v zahraničí…
Já se už tradičně zahrabu do toho horkýho písku, nikde nikdo kolem, mám svůj klid. To není žádný snobismus, v létě bych nikam do ciziny nejel, zůstávám tady. Ale když je u nás půl roku tmy a zimy, tak mizím pryč. Navíc na Gran Canarii jsou úžasné kaňony, mimo turistické oblasti, a i s tou letenkou mě to vyjde levněji, než kdybych dovolenkoval měsíc v Česku. Je to paradox, ale je to tak. A co je důležité - není tam žádný signál. Jen oceán, písek, horko, slunce. Jako u nás v půlce června. Pro mě to je už taková reminiscenční oblast, protože když tam přijedu, tak si jen říkám: támhle jsem skládal Zlatovlásku, támhle Běsy…
Co pro vás bylo při skládání hudby ke Staviteli Solnessovi zásadní? Téma hry? Její atmosféra?
Vždycky je důležité prvotní uchopení, to si pak určuje barvu kompozice a nástrojové obsazení. Je dobré najít ten pevný bod, ze kterého pak jde otáčet zeměkoulí. Pro mě to byl leitmotiv. Nechtěl jsem hudbu k Solnessovi stavět na mnohosti leitmotivů, ale spíše na jednom či dvou hlavních motivech, které procházejí neustálými proměnami. Taková trochu svízelná magořina. Scénograf má třeba tu výhodu, že něco nakreslí a někdo další pak podle toho návrhu vyrobí scénu. Scénograf to pak jen přijede zkontrolovat. Ale já musím hudbu napsat, pak ještě domluvit muzikanty, nahrávací studio, všechno nahrát a udělat hudební režii. Nahrával jsem s muzikanty ze zlínské filharmonie, kterých si nesmírně vážím, protože jsou to profesionálové a hlavně je ta muzika baví. Není to prostě parta otravnejch odborářů.
Nefrustruje vás někdy při komponování scénické hudby, že musíte skládat takříkajíc v poklusu, protože vás tlačí termín odevzdání?
Je to hrozný, ale myslím, že lidé se už dávno naučili, že když mají nad sebou bič, tak jsou dokonce i rádi a nevadí jim to. Nechci to dávat do přímých souvislostí, ale myslím, že Bach byl taky rád, když věděl, že třináctýho má odevzdat kantátu, no tak se prostě nedá nic dělat, tak ji odevzdá. Já jsem třeba vloni od června jenom maloval a do ledna jsem na muziku vědomě nešáhl. A když jsem pak zase začal skládat, tak to ze mě najednou lezlo, proudilo a byl bych schopný přenést zeměkouli. Je to strašně hezkej pocit, když to má člověk takhle hezky odpočatý v sobě. Spíš mi u scénické hudby vadí její určitá dočasnost, to, že muzika zaniká v okamžiku, kdy má inscenace derniéru.
David Kresta
vedoucí oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc
Na činoherní premiéry Moravského divadla už vysílá katedra teatrologie Filozofické fakulty Palackého univerzity elitní zvědy. Něco je tedy v nazírání na jeho tvorbu na spadnutí. Nejvyšší čas vzít proměnu souboru a kvalitu jeho repertoáru na vědomí.
Po premiéře Ibsenova Stavitele Solnesse už jsme se s divadelním vědcem Jiřím Štefanidesem nepotkali – spěchal jsem do Tramtárie – ale snad bychom se shodli, že se jedná o inscenaci ve všech složkách vyváženou, tedy rovnou elitní, výsostnou. Solnesse, kterým Henrik Ibsen načal páté, poslední desetiletí úctyhodné řádky dramat, za jejichž páteřní část bývá považováno vykolíkování území pro realistické drama na přelomu 70. a 80. let 19. století, se ujal milovník temnoty a glosátor stínů v duši člověka i společnosti Michael Tarant. Nemohl mít lepší nápad než svěřit hudbu k inscenaci Vladimíru Franzovi. Po delším čase zase skladatelův celistvý inscenační opus, v němž v souladu s osudem stavitele, vzpínajícího se k výšinám nad vlastní limity, běsní v tympánech ďáblové. Solnessovy věže posvěcují varhanní polyfonie a milostné scény dopovídají libozvučné smyčce.
Scéna Tomáše Moravce a kostýmy Kláry Vágnerové nastavují zrcadla lidským možnostem. Od zdánlivého realismu se stavby a rekvizity vzpínají k expresi bičující provokativní barevností šatů nedbale nonšalantní múzy a záhubné lásky Hildy Wangelové ve strhujícím premiérovém projevu Kláry Klepáčové.
Tarant v inscenaci přesně vystihl lidskou pýchu vzepřít se Bohu, nestavět mu chrámy, které si zaslouží spíš lidé. Až do chvíle, v níž se do duše vkrádá obava: Mladí toho dokážou ještě víc. Úsilí překonat strach se mění v rouhačství. To vše vyjevuje v titulní postavě Petr Kubes v dokonalém prostoupení s naznačeným faustovským mýtem.
Stíny a vzepětí
Přesné dávkování významů v mozaice příběhu připadlo také na Vendulu Fialovou (Kaja Fosliová), Naděždu Chrobokovou-Tomicovou (Solnessova žena Alina), Jaroslava Krejčího (MUDr. Herdal), Josefa Bartoně (stavitel Brovik)… Tarantův Stavitel Solness je inscenací o stínech minulosti a o vzepětí člověka. Nebyl by to Ibsen, aby ve chvíli dosažení cíle na cestě vzhůru neukončil drama tragicky. Moravské divadlo má inscenaci, která obstojí na kterékoli divadelní přehlídce.
HODNOCENÍ: 85 %
Jiří P. Kříž
Stavitel Solness
26.5 (so)
19:00
29.5 (út)
19:00
20.6 (st)
19:00
22.6 (pá)
19:00
Polovinu z tuctu premiérových inscenací přichystá již tradičně činoherní soubor. „Nabídneme našemu publiku nevšední představení inscenovaná předními českými režiséry,“ uvedl umělecký šéf souboru Michael Tarant, který v nové sezoně nastuduje Čechovův Višňový sad. Bezmála dva roky po uvedení shakespearovské komedie Něco za něco se do Olomouce znovu vrátí umělecký šéf polské scény Těšínského divadla Bogdan Kokotek, aby zde tentokrát inscenoval Gogolovu klasickou frašku Ženitba. „Nově se v Moravském divadle představí například vítěz ankety Talent roku v Cenách Alfréda Radoka Štěpán Pácl, který nastuduje hru Františka Langera Periferie. Přivítáme také někdejšího uměleckého šéfa libereckého Divadla F. X. Šaldy Víta Vencla. S naším souborem připraví inscenaci ve své době skandálního Schnitzlerova textu Rej,“ přiblížil dramaturg olomoucké činohry Milan Šotek.
Vedení souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc svým výběrem jistě uspokojí všechny milovníky hudebního divadla. Ti se mohou těšit na nejúspěšnější operu Gaetana Donizettiho Lucia di Lammermoor, lahůdku světové opery Turandot z pera Giacoma Pucciniho i na vrcholné dílo zlaté éry vídeňské operety, Netopýra s hudbou Johanna Strausse mladšího. Lahůdkou pak bude inscenace muzikálu Noc na Karlštejně. „Divadelní verzi tohoto klenotu české kinematografie nastuduje náš soubor s Dagmar Hlubkovou, která již v Olomouci režírovala velice úspěšný muzikál Sugar nebo operetu Ples v opeře,“ uvedl umělecký šéf souboru Miloslav Oswald.
Také baletní soubor vsadil při výběru premiérových inscenací na světoznámá díla. „V nové sezoně uvedeme skutečný šperk klasického baletu, Labutí jezero v choreografii bývalé primabaleríny Národního divadla v Praze, paní Hany Vláčilové. Druhou inscenací pak bude taneční zpracování světoznámého muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar v mé původní choreografii,“ sdělil umělecký šéf baletního souboru Robert Balogh.
Od pondělí 23. dubna do středy 16. května si mohou předplatné na příští sezonu přednostně obnovit stávající abonenti. Stejně jako v loňském roce mají možnost stáhnout si na oficiálních internetových stránkách Moravského divadla Olomouc www.mdol.cz v sekci Předplatné příslušné formuláře a vyplněné je zaslat na adresu abo@mdol.cz. „Pokud dávají naši abonenti při zakoupení předplatného přednost osobní návštěvě, věřím, že se budou potkávat pouze s příjemným a vstřícným přístupem. V rámci zlepšování kvality služeb došlo v letošním roce v divácké pokladně k personálním změnám, které jistě přispějí k plné spokojenosti všech návštěvníků divadla,“ sdělila vedoucí obchodního oddělení Moravského divadla Olomouc Jitka Jahodová. Od 21. května pak mohou předplatné na novou sezonu zakoupit noví předplatitelé. Také jim nabízí vedení divadla možnost vyplnit elektronickou objednávku a zaslat ji e-mailem.
Moravské divadlo Olomouc chce nadále vycházet vstříc mladému publiku a pro příští sezonu rozšířilo počet předplatitelských skupin o skupinu ST, tedy studentskou. „Cenově velmi výhodné předplatné nabídne čtyři činoherní tituly a jeden baletní,“ upřesnil ředitel Moravského divadla Olomouc Josef Podstata. Majitele Víkendového předplatného pak jistě potěší přidání jednoho hudebního titulu.
David Kresta
vedoucí oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc
Nabucco je dramatická opera o čtyřech dějstvích. Její děj je odvozený z biblického příběhu o zajetí Židů. Odehrává se v Babylonu a v Jeruzalémě zhruba v 6. století před naším letopočtem. Giuseppe Verdi ji poprvé uvedl v březnu 1842 v Miláně, premiéra přitom znamenala zvrat v životě skladatele i ve vývoji italské národní hudby. Verdi se rázem stal vedoucí osobností italské opery, ale i symbolem boje za sjednocení Itálie.
V Moravském divadle Olomouc (MDO) měla inscenace Michaela Taranta premiéru na konci roku 2004 a udržela se na repertoáru až do letošního března. „Od začátku jsem byl přesvědčený o úspěchu tohoto titulu. Přípravě inscenace jsme věnovali velké úsilí,“ sdělil umělecký šéf souboru opery a operety MDO a dirigent Miloslav Oswald.
Po derniéře na domácím jevišti nyní Nabucco znovu ožije v krásném prostředí šternberského hradu. Režisér Tarant se tak po roce vrátí na místo, kde s úspěchem uvedl svou inscenaci Carmen. „Byl jsem nadšený z prostoru, ve kterém jsme vystupovali, hradní areál je opravdu nádherný. Představení pod širým nebem nabízí jiný typ diváckého zážitku a doufám, že Nabucco v kulisách hradu bude pro publikum atraktivní podívanou,“ uvedl režisér Tarant. Ředitel Moravského divadla Olomouc Josef Podstata počítá s open-air projekty i do budoucna. „Ukazuje se, že naše inscenace mají potenciál být uváděné mimo domovskou scénu a přenos do otevřeného prostoru jim svědčí. Předběžně plánujeme turné po hradech a zámcích, snad se nám to podaří s novým titulem pro příští sezonu, muzikálem Noc na Karlštejně,“ upozornil Podstata.
Vstupenky v cenovém rozmezí od 190 do 390 korun jsou v prodeji od pondělí 16. dubna, zakoupit je lze v pokladně Moravského divadla Olomouc, v Informačním centru v podloubí olomoucké radnice nebo v ČD centru na hlavním nádraží. K dostání jsou rovněž v městských informačních centrech ve Šternberku a Uničově. Slevu na vstupenky mohou uplatnit abonenti Moravského divadla Olomouc a nově také členové Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc. Pořadatelé navíc nabízejí VIP GOLD vstupenky za 790 korun, v ceně je zahrnuta rezervace místa ve VIP sektoru, občerstvení a prohlídka hradu.
David Kresta
vedoucí oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc
Loňský návrat Václava Neckáře prostřednictvím hitu Půlnoční ze soundtracku k filmu Alois Nebel má pokračování – nové studiové album Dobrý časy. Poslední studiovou nahrávku s názvem Oči koní přitom legendární zpěvák vydal v roce 2005. Novinka vznikla pod dohledem tvůrců zmíněného hitu Půlnoční, autorské dvojice Jaromír Švejdík (Priessnitz) a Dušan Neuwerth (Tata Bojs, Umakart), která ke všem skladbám na albu složila hudbu. O texty se postaral výhradně Švejdík.
Na olomouckém koncertu se vedle Švejdíka a Neuwertha představí také bratr Václava Neckáře, zpěvák, skladatel a lídr skupiny Bacily Jan Neckář, dále multiinstrumentalista a člen kapely Druhá tráva Luboš Malina nebo pěvecký sbor Doubravánek. Koncertní program bude postavený především na ukázkách z novinkového alba Dobrý časy, nebudou ovšem chybět ani zajímavé úpravy největších hitů Neckářovy více než čtyřicetileté pěvecké kariéry. O vizuální koncepci se postará VJ Clad. Moravské divadlo Olomouc je přitom po pražském Švandově divadle a brněnské Flédě třetí a poslední zastávkou tohoto mimořádného koncertního projektu.
Vstupenky v cenovém rozmezí od 370 do 440 korun lze zakoupit v pokladně Moravského divadla Olomouc.
David Kresta
vedoucí oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc
Moravské divadlo Olomouc
Moravské divadlo Olomouc je stálou českou divadelní scénou již od roku 1920, kdy v budově na dnešním Horním náměstí navázalo na devadesát let starou historii Königliches städtisches Theater. S dějinami olomouckého divadla je spojeno mnoho významných jmen. Patří k nim například Gustav Mahler, Eduard Haken, Beno Blachut, Oldřich Stibor, Josef Bek či František Řehák.Klasicistní budovu Moravského divadla Olomouc postavil podle plánu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela v roce 1830 stavitel Karel Biefeld . Hlediště a fasádu divadla upravil v letech 1940-1941 architekt Karel Fischer . Výzdoba tympanonu je dílem sochaře Vojtěcha Hořínka (1906-1998). Dnes patří mezi významné nemovité kulturní památky, současně představuje živé kulturní centrum města i Olomouckého kraje.
Moravské divadlo Olomouc je jediné divadlo se třemi uměleckými soubory na střední a východní Moravě. Do budovy divadla se chodí především na balety, opery, klasické operety, muzikály, činohry a pohádky, případně do přilehlého sálu Reduta na koncerty Moravské filharmonie.
Moravské divadlo dnes
Díky třem uměleckým souborům a vlastnímu orchestru se denně na jevišti střídají klasická i moderní baletní představení, opera či opereta, ale také muzikál a činohra,a to včetně pohádek pro nejmenší diváky. Mezi nejúspěšnější inscenace ze současného repertoáru Moravského divadla Olomouc se řadí opery Carmen či Prodaná nevěsta, balety The Beatles & Queen a Frida, taneční muzikál Edith – vrabčák z předměstí či muzikál My Fair Lady, komedie Úžasná svatba nebo Jak je důležité míti Filipa. Od roku 2008 hraje divadlo také v komorních prostorách, pro které byly připraveny různé inscenace, např.komedie Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů nebo adaptace slavné filmové novely Ucho od Jana Procházky. Stále více se součástí divadla stává občanské sdružení Baletní studio.Diváci rádi využívají předplatné na další sezonu v různých abonentních skupinách. Mohou si tak vybrat hrací den i místa v sále, která jim nejvíce vyhovují.
Každoročně v květnu probíhá v Moravském divadle Olomouc jeden z největších mezinárodních divadelních festivalů v ČR – Divadelní Flora.
Divadlo navíc realizuje uzavřená představení na objednávku, pořádá společenské akce, rauty s programem, plesy a koncerty na objednávku, případně může poskytnout prostory pro konference, matiné a sympozia ve svém reprezentativním sále.
Informace pro handicapované
K dispozici je bezbariérový vstup i WC pro tělesně postižené osoby - budeme rádi, pokud nás o zájmu využít tuto možnost informujete předem, stačí i telefonicky (tel. 585 500 500).Osoby s částečným omezením sluchu mají možnost využít zařízení indukční smyčky. Speciální sluchátka vám na vyžádání zapůjčí inspektorka hlediště u levého vchodu do hlediště (v přízemí).
Aktuality
všechny aktuality
Statutární