Barbora Řeřichová: Vždy jsem snila o tom, že jednou budu mít nějakou svou domovskou scénu

První otázka je nasnadě – co vás přimělo usadit se v angažmá olomoucké opery a operety a jak dlouho jste se rozhodovala? Probíhalo zvažování možných pro a proti?

V roce 2006 jsem začala s hostováním v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě a postupně jsem si mohla zazpívat téměř ve všech českých a moravských divadlech včetně naší “Zlaté kapličky” v Praze. Byly to úžasné zkušenosti a krásné časy, ale vždy jsem snila o tom, že jednou budu mít nějakou svou domovskou scénu. Proto, když mne umělecký šéf opery a operety pan Miloslav Oswald oslovil, zda bych přijala stálé angažmá v Moravském divadle Olomouc, neváhala jsem. Jsem moc vděčná a těším se na spolupráci. 

Olomouckému publiku jste se už představila jako Jenůfa v Její pastorkyni a Fiordiligi v Così fan tutte. Obě úlohy jsou velmi náročné, jak na přípravu inscenací vzpomínáte?

Na obě dvě inscenace vzpomínám velmi ráda. V obou případech šlo o skvělou práci v kolektivu vynikajících lidí. Nerada bych, aby to vyznělo jako klišé, ale přístup, zodpovědnost a srdečnost lidí zde v divadle mě nadchla a těší neustále. I vzhledem k náročnosti obou rolí je pro mne pohoda a lidskost alfou a omegou pro funkčnost spolupráce. Jsem ráda, že právě, a nejen, to umělci olomouckého divadla nabízejí. 

Jako sólistka olomoucké opery a operety se poprvé představíte v inscenaci operety Cornevillské zvonky. Jaký je váš vztah k operetnímu žánru?

Musím přiznat, že s operetou tolik zkušeností nemám, i když úplný nováček v tomto žánru také nejsem, takže na Cornevilské zvonky se moc těším. I z toho důvodu, že režie se ujme pan Lubor Cukr, se kterým jsem měla možnost několikrát spolupracovat už dříve a vždy šlo o velice inspirativní momenty. 

David Kresta
oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc

(celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním prosincovém čísle měsíčníku ZA OPONOU)